Nevěra! Nepochopitelná samozřejmost dnešní doby.

Proč je vlastně nevěra? Jak taková nevěra vzniká? Co to nevěra je? V poslední době nad touto otázkou debatuji s kamarády a přemýšlím o tom. Mám takový pocit, že dříve se nevěra brala jinak, resp. Mi přijde, že dnešní nevěra je taková samozřejmost jako třeba umytí rukou po toaletě. Prostě jsem se s ním vyspala, vždyť o co jde?

Podme si ale říct, co to vlastně ta nevěra je! Dopředu musím říct, že je to strašně těžké definovat co vlastně nevěra je a co není, proto to budu soudit podle mě.  Dle biologie je cílem samce svůj rod zachovat resp. zvýšit potenciál toho, že jeho rod bude zachován. Cílem samice je, aby o její potomky bylo dobře postaráno. Takhle to funguje v přírodě s výjimkou tučňáků. 
Definice nevěry dle tety wiki: Nevěra je sexuální, resp. milostný poměr s partnerem mimo manželství nebo též mimo jiný dlouhotrvající vážný vztah, s nímž se pojí slib věrnosti. Různí se pohledy na fyzickou nevěru a faktor citové angažovanosti. Starší pojem pro nevěru je cizoložství. Nevěra se odlišuje od polygamie, tj. souběžného legálního soužití jedince s více osobami (mnohomanželství). Když nevěru vezmu dle mě, tak je to akt kdy partnerka mne “citově znehodnotila” ( dobré slova mě napadají takhle v neděli v poledne 😀 ). Začnu tím nejvíce očividným! Sex beru jako nevěru. A je mi jedno jestli to je orální, anální nebo klasický sex. Je to čin, kdy vpodstatě projevuje náklonnost k jinému muži. Každý by si měl uvědomit jednu věc, pokud chce podvádět – klidně u na hlas si říct, proč vlastně jsem se svým partnerem? Nebo co získám tím, když partnera podvedu a co tím ztratím? Odpovězte si každý sám.  Podobný názor mám i na líbání nebo jiné záležitosti, které by měly patřit jen partnerovi. Dostávám se do jiné sféry nevěry, kde tuhle hranici každý chápe trochu jinak. 

Facebook a jiné sociální výdobytky 21. století

Odborně se tomu říká sexting, nebolí psaní sexuálně tématických zpráv protějšku. Důležité je, podle mne, vědět s kým si to píšu a hlavně jak je to myšleno. Mohou být dva způsoby. 

• Jsem provokatér, ale napsané zprávy nemyslím vážně – pokud patřím do této skupiny tak druha strana by to měla brát stejně. 
• Napsané zprávy myslím naprosto vážně, potom je problem!

Kafíčka s kamarádem/kamarádkou

To, že jsme zadaní by nemělo končit domácím vězením. Věřím, že každý potřebuje trochu odfrknout. V mém případě je to složitější, protože mám více kamarádek než kamarádů. No a teď co s tím. Řešení je na první pohled velmi jednoduché, ale nevím proč, těžko se praktikuje.  Pokud půjdu s kamarádkou na kávu ( a nic tím nesměřuju ) tak je to dobré partnerce říct. Já razím cestu, že upřímnost je nejlepší, i z toho důvodu, že si nemusím pamatovat co jsem komu řekl nebo neřekl. Jenže teďka někteří z vás můžou podotknout, že tím spíš bude partnerka nasupená. No to možná ano, ale stále je to lepší než za jejími zády chodit na kávu, protože to vypadá o dost hůř. Aby se člověk do takové situace nedostal, tak je důležitá KOMUNIKACE, ale jak je známo, tak na komunikaci musí být minimálně dva, proto pokud se partner nechce bavit, tak je chyba na jeho straně a ne na vaší, bohužel.  Pokud budu chtít jít s kamarádkou na kávu, tak ne velmi dobré, aby partnerka ji znala. Zvyšujete si tím důvěryhodnost a snižujete riziko toho, že bude “doma” zle.  Upřímně nedokážu nevěru pochopit. Byl jsem s přítelkyní 6 let a nikdy jsem ji nepodvedl. Neříkám to pro to, že bych se chtěl chvástat, ale spíše proto, že to prý je unikát v dnešní době. Že i po takové době jsem jí byl věrný
Cože unikát? Vždyť tohle by měla být samozřejmost ne? Setkal jsem se s názorem, že přece žijeme jen jednou a musíme si ten život užít. OK tenhle názor beru, ale pokud se chci tahat s holkami, tak přece nepodvádím přítelkyni ne?

Znám taky lidi, co jsou sezdaní a buď on podvádí ji, anebo ona jeho. Tohle asi nikdy nepochopím. Proč se tedy brali? Jaký to mělo význam? Dřív se taky podvádělo, ale aspoň se s tím tak nechlubilo, mě přišlo. Dnes klidně na firemních večírcích, kde je spousta lidí a vůbec jim nevadí, že je u toho vidí ostatní. WTF?

Hodnoty mezi lidmi se pomalu vytrácí, ale já stále věřím, že se najdou i tací, kteří budou chtít navrátit a narovnat pokřivené hodnoty společnosti a nemusí to být Blaničtí rytíři. Stačilo by, aby každý začal u sebe. Každý ať se nad sebou zamyslí, jestli jeho chovaní je takové, které by se mu líbilo, kdyby to samé dělal někdo jemu.

Taky vždy jsem nedělal správné věci, ale důležité bylo, že jsem se, bohužel někdy až zpětně, dokázal nad sebou zamyslet, a říct si:“Hmm tak tohle nebylo OK.“ A poučit se z toho.
Závěrem bych chtěl jen dodat, že nechci někoho poučovat nebo říkat mu, jak se má chovat. Jen aby se pak časem nedivil, že je vlastně úplně sám a celý jeho dosavadní život bylo jenom jakési pozlátko, které jednou vymizí.

Gentlemani nepodvádí!