Jak při uklízení můžete nalézt poklad.

Nikdy bych nevěřil, že úklid mi může udělat takovou radost. Ale pěkně po pořádku.

Už dlouho jsem odkládal úklid černé díry, kterou mám v pokoji. Černá díra je to pro to, že každý papír a každou věc dám do určité police v pokoji. Takže za nějakou dobu je z toho opravdu černá díra všeho možného. Tudíž je potřeba čas od času tuto černou díru zredukovat. Dlouho jsem to prokrastinoval a vůbec se mi do toho nechtělo, ale jeden víkend jsem se hecl a pustil se do toho.

Některé papíry a účty tam byly přes rok staré, ale bylo potřeba to protřídit. Narazil jsem na šanon, kde jsem měl různé návody na hry ještě z dob kdy jsem hrával víc než dnes.

Najednou mezi tím vším balastem jsem objevil linkovaný papír, který tam hned z prvního pohledu nepatřil. Říkám si: „Co to je a co to tady dělá?” Vytáhl jsem ho z euro složky a byl jsem mile překvapený. Byly to totiž 3 papíry tužkou psaného textu, který měl nadpis “Životopis”. Začal jsem číst. Byl to životopis mého dědečka. Matně si vzpomínám, že kdysi dávno jsem ho poprosil jestli by mi takový životopis nenapsal. Možná právě pro tuto chvíli, kdy už tady dědeček není, abych si na něj vzpomněl. Životopis byl psaný ve třetí osobě, ale já věděl, že ho psal on. Protože měl krásný rukopis, na kterém bylo vidět, že vyrůstal před válečném období.

Udělalo mi to neskutečnou radost. Když jsem dočítal poslední řádky, měl jsem pocit, jako by tu byl semnou a držel mě kolem ramen, tak jak to dělával.

Životopis jsem si schoval k věcem, které mám po dědečkovi a když mi není někdy zrovna dvakrát hej, tak si ho přečtu a vím, že je tu stále semnou. Navždy. Děkuji Ti dědečku.