Jak bychom měli vnímat ženy (i po 20 letech ve vztahu)

Teď docela často přemýšlím o tom, jak se vlastně my muži, chováme k ženám. Nebudu tady rozebírat to, jak se ženy dnes chovají k mužům, protože by to bylo na další samostatný článek.  

K mámě jako k dámě

Pojďme to vzít pěkně od začátku, protože to, jak se chováme k ženám, začíná už od útlého mládí. Pokud nás rodina vychovávala tak, že k holkám se chovám pěkně, že se holky nemlátí atd. tak je to dobrý základ, který někdy nicméně nestačí. K vlastní mamince se chováme hezky, protože je to ona, kdo nám dal život, kdo nás přebaloval, kdo nám zalepil rozbité koleno. Je to maminka, která má starost jestli jsme v pořádku dojeli, jestli nám není zima, nebo nemáme hlad, ač už jsme dospělí. Je to maminka, která tu bude vždy při nás. Je to maminka, která nás bude potřebovat, až bude stará, nebo nebude moct! Uvědomme si to, že to co maminka do nás dala, lásku, energii, čas bude na stáří potřebovat ona od nás. Najděme si čas vypnout počítač, odložit telefon, zaklapnout tablet a najděme si na maminku čas už teď! Až tu nebude, tak tu nebude nikdo, kdo nám zalepí rozbité koleno!

Školák gentleman

Už ve školním věku, se může (a měl by) se chovat školák k holkám, jako pravý muž. Otevřít dveře, pomoct s aktovkou nebo batohem zvládne kde kdo. Jen o tom musí vědět, že je to tak správně. Musí ho k tomu někdo vést. Dnešní trend rodičů je takový, že se všechno nechává na škole. Rodiče, ve většině případů, nemají čas na své děti. Vrazí jim do ruky tablet, nebo posadí k počítači, a hraj si! Škola na tohle nemá kapacitu, ani prostor. Škola, dle mého názoru, má vzdělávat a rodina vychovávat. 

Žena není náš majetek

Znáte to, jak se říká „šel jsem s mojou“. Jak nám, ale ta „moja“, patří? Dřív, žena byla vnímána jako člověk, jehož úkolem je nasytit hladové krky, jak devíti dětí, tak i manžela. Muž byl ten, co domů nosil peníze, tím pádem byl šéf rodiny. Někteří vnímali, ženu jako sexuální nástroj, na kterém si mohli vykonat svojí sexuální potřebu, a tím to končilo. Já věřím, že ta to doba je dávno za námi. Je fakt, že v některých náboženstvích je žena na posledním místě v žebříčku respektu ještě za psem a jinými zvířaty.  Žijeme v 21. století, doba se posunula, ženy si zaslouží uznání, respekt. Ano, i ty emancipované :D. Jsou to přeci jemná stvoření, které je potřeba chránit! Nemusí to být jen fyzicky, ale taky i duševně. Jsou tak biologicky uspořádány, že i ty nejtvrdší ženy někdy potřebují ochrannou ruku muže.  Říká se, že ženy dokážou ustát větší bolest než muži. Je to pravda. Když si vezmu fyzickou bolest jako porod, nebo, bohužel i v dnešním světě, domácí násilí atd., tak v tomhle jsou ženy, z mého pohledu, silnější. Jsou vnímavější, vnímají více barvy, teploty, nálady. Musíme je respektovat, za to jaké jsou. Ženy nikdy nebudou jako muži, drsní, chrabří, rytíři. Je to tak správně! Každý na tomhle světě máme svoje role.  Važme si žen, pro to, co pro nás dělají. V hodně případech drží v domácnosti systém tak, aby vše fungovalo. Občas ani nevnímáme jaké úsilí to pro ně je! Není to jen krátkodobě, ale je to na celý život. Měla by z vás cítit oporu, aby věděla, že když se něco pokazí, má tu vás! Věnujte jí čas, tak jako kytce, o kterou se musíte starat, aby vám nadále zkrášlovala den. Nebudete se o ni starat a pečovat o ni, tak vám uhyne a i když si v květinářství koupíte novou, tak vám stejně jednou uhyne. Nebude to dávat dlouhodobě smysl.  Vaše čestnost, chrabrost, empatie a její láska, starostlivost, upřímnost jsou geniální kombinací pro společný život. 

„Existence dámy je důvod pro rytířskost a naopak!“

Obrázky jsou převzaty z internetu.