RESPEKT #3 Nejstarší Halůzka

Seriál mini-článků RESPEKT pokračuje dílem o nejstarším „Halůzkovi“. O mém dědečkovi.

Jeho životní příběh se určitě nevejde na jeden článek, ale dala by se na to napsat kniha na několik pokračování. Dědeček je z té generace, která žazila válku na vlastní kůži. Zažil dobu komunismu, kdy nic nebylo a všichni se tvářili spokojeně. V řádcích níže napíšu, proč je děda mým určitým vzorem. Pokusím se vypíchnout dědovi životní okamžiky, které mne ovlivnily a nebo zaujaly.

Válka je tu!

Když s dědou si povídám, tak skoro vždy se doktneme tématu války. Troufám si říct, že nikdo kdo to nezažil, si nedokáže představit jaké utrpení, stres a nejistota to je. Když začala válka děda, jakožto malý chlapec, sledoval s kamarády z jedné strany kopce na druhý, směrem na Bánov, jak Němci postupují dál na Československé území. Najednou slyšeli svištění vzduchem a kousek nad němi na kopci dělostřelecký granát zasáhl stodolu, ve které byl ukrytý známý od dědy. Ten granát patřil jim, té skupince, která tam ležela na kopci s dedou a sledovala Němce. Němci si je asi spletli s partyzány. Říka se, že to byla první oběť války v Uherském Brodě.

Zdraví máš jen jedno!

Děda je nejmladším členem rodiny. Otec mu zemřel ve 4 letech a v pozdějším věku se u dědy projevila choroba TBC, se kterou se musel léčit od 19let. Od 19let cestujete po nemocnicích a sanatoriích po celém Československu. Ty léta, kdy máte si naplno užívat života, tak trávíte v nemocnicích se starýma prochrblanýma dědkama, ale děda byl vždy humorný a pro každou srandu. Takže i chvíle travené v sanatoriích si krátil zpívaním se spolupacienty a nebo popichováním sestřiček :D.  Jednoho dne nastalo rozhodnutí. Buď operace TBC, která znamenala, že příjde o kus plic a taky v té době byla něco jako sázka do loterie, a nebo život v sanatorkách. Myslím, že i přes risk zvolil správně! Jedno, co mi vždy připomíná, jsou oči. „Romčo hlavně si chraň oči! Já už nevidím a je to na prd, ani tu křízovku si nemůžu vyluštit!“ Proto dědu rozptyluju alespoň jednou zábavou co má už dlouho a tou je Sportka. Od té doby co ho znám, sází Sportku. Osobně si myslím, že to ani nedělá kvůli těm penězům, ale spíš jako takovou zábavu. Přece jenom je Haluza, tak co kdyby náhodou. :). Každý dáme pět sloupečků a čekáme na středu a nebo na neděli, zda se na nás usměje štěstí. Přeju mu, aby vyhrál, ani ne skrze ty miliony, ale skrze ten pocit, že něco vyhrál. Jako takové zadostiučinění. Jak říká, on by ty peníze stejně rozdal.  Kdyby existovala možnost, jak za ty peníze mu koupit zdraví a ubrat roky, tak bych neváhal ani minutu!

Poctivostí nejdál dojdeš

Poté co se děda vyléčil, pracoval jako drogista. Ne neměl nic společného s drogama :D. Byl ve svém oboru fakt dobrý, protože i ředitel drogérií z Olomouce za ním přijel do Brodu a nabídl místo. Dodnes si pamatuju, když děda dělal domácí propolis, který mne nejedenkrát zachránil.  Vyprávěl mi jak jezdil po celém Jihomoravském kraji, jak lidem sháněl nedostatkové zboží. Vždycky mě mrzelo, že se narodil v takové době, protože kdyby se s někým spojil, tak by z toho mohl být dobrý byznys. Odmalička mi říkal, že mám být poctivý, že se mi to jednou vrátí.

Když jsem byl malý, tak jsem s dědou dělal oheň u nich na zahradě, kousek od rybníku v Brodě. Má to tam své kouzlo. U táboraků mě vyprávěl příběhy ze života takové, které vám žádné noviny nenapíšou nebo vám žádná televize neřekne.  Vždycky jsem dědu obdivoval, za to jak se dokážal vypořádat s životním útrapamy. Nemá to v životě lehké. Jak sám říka „jsem Haluza“. Má to dvě strany, že se něco podělá, ale vždy se z toho vyhaluzí :D. Nebo když za ním příjdu a řeknu:“Dědy jak se máš?“, tak jde vidět, že ho humor neopouští ani v takovém vysokém věku, protože odpovídá:“Dobře, ale moja sa má lepší!“  Přijde mi, že děda se dokáže se vším vypořádat! Utrhnuté poutko? Nevadí, zašil si ho! Něco se pokazilo, opravil to! Děda pekl i štrůdl. Myslím, že o takového chlapa by se každá přetrhla. Dnes by se řeklo, že je takový multitalentovaný čávo. 😀   On je až moc velký dobrák, což občas může být na škodu, protože jsou lidi, kteří toho zneužívají. Za jeho vlastnosti, dobráctví poctivost, vždy dobře upravený styl obchodního zástupce Drogérie je dědeček asi nejstarší Man of Honour, kterého znám!

Teď je dědovi 84. Já se takového věku asi nedožiju. Když slavil 70. narozeniny, tak mu říkám:“ Ty můj sedmdesátníku. :D“. Ikdyž říká, že tady s náma dlouho nebude, tak věřím, že se v tomhle plete a že minimálně tu stovku oslavíme dobrou slivovicou a zazpíváme si. 
Jsem rád, že si a až tu jednou fyzicky nebudeš, tak tu budeš semnou napořád!

Věnováno dědečkovi k 84. narozeninám.