Poslední dopis dědečkovi

Milý dědečku,

měl jsi rád stín stromů, říční proud, štíty hor co nejdou překlenout. Krásnější svět vůbec jsi nehledal. To řekneš nám, tam u nebeských bran, když tam budeš stát. Dovol mi připomenout, jaký byl tvůj život.

Narodil ses šestého prosince léta páně tisíc devět set třicet jedna do rodiny, kde si byl nejmladší z 9 sourozenců. Po druhé světové válce jsi začal chodit do měšťanky v Uherském Brodě. Do učení jsi dojížděl do Přerova, kde ses vyučil drogistou. Tvoje životní cesta nebyla jen drogerie, ale také jsi dělal vychovatele na internátě ve Valašském Meziříčí. Zde jsi potkal svoji manželku a moji babičku Marii. V devatenácti letech se u Tebe projevila tuberkulóza, která znamenala zlom ve Tvém životě. Musel ses rozhodnout, zda podstoupíš náročnou operaci, která by nemoc vyřešila nadobro nebo zda zbytek života strávíš po sanatoriích. Tím, že jsi šel na operaci, ses rozhodl dobře.

Vždy jsi mi kladl na srdce, že si mám chránit zdraví, protože zdraví máme jen jedno. Čím jsi byl starší, tak jsi mi to často připomínal.

Po vyléčení se Ti v životě událo i mnoho radostí. Stal ses hrdým otcem, když se narodil můj táta Jaroslav a zanedlouho po něm moje teta Drahomíra.

Přes své zdravotní komplikace ses vrátil ke své profesi, která tě bavila, a měl jsi ji rád. O Tvých kvalitách zkušeného drogisty vypovídá i fakt, že za tebou přijel ředitel drogerie z Olomouce, který Tě přemlouval, aby ses stal vedoucím prodejny drogerie v Olomouci. Díky své práci obchodního zástupce máš spoustu přátel po celém zlínském a jihomoravském kraji od Moravského Krumlova až po Valašské Meziříčí. Kvůli tomu, že jsi měl otevřené srdce a laskavou duši, tato přátelství přetrvala až do dnešních dnů. Nejedenkrát jsi mi vyprávěl příběhy, jak jste s kamarády zpívali při dobrém víně nebo slivovici až do rána. Uměl sis život užívat i přes různé útrapy. A já si přeju, aby si každý svůj život uměl užít jako Ty.

Už když jsem byl malý kluk, tak jsi mi říkal: Buď poctivý a ke všem lidem se chovej slušně, jednou se ti to vrátí. Když jsme spolu sedávali na zahradě u táboráku, vyprávěl jsi mi příběhy ze života, které nám žádné noviny nenapíší, žádná televize neřekne.

Vždy jsem Tě obdivoval, jak se dokážeš vypořádat s životními překážkami. Něco se nevyvedlo a Ty jsi to dokázal vyřešit nebo opravit. Vždy jsi nás podporoval. Když bylo potřeba, podal jsi nám pomocnou ruku.  Za Tvoje otevřené srdce, laskavou duši, dobráctví, poctivost a vzhled perfektně upraveného elegána si Tě nesmírně vážím.

Chci Ti poděkovat za babičku, za tátu, za tetu i všechny ostatní příbuzné a známé, že jsme mohli být součástí Tvého života. Děkuji Ti, že jsi byl naší oporou, inspirací, skvělým manželem, výborným tatínkem a nejbáječnějším dědečkem.

Věz, když tam stojíš před nebeskou bránou, že v našich srdcích zůstaneš napořád.

Tvůj vnuk Roman