Tykaní a nebo vykání? aneb Vy nám taky šéfe..

Tento článek resp. myšlenka napsat tento článek, mě napadla, když jsem čekal v Olomouci na nádraží, pil jsem relativně dobrou kofču nebo kolču či jak se to jmenovalo a u vedlejšího stolu seděla taková partička – dvě ženy lehce po dvacítce asi tak 15 let a jeden muž v podobném věku. K jejich smůle se bavili tak nahlas, že jejich rozhovor slyšeli snad všichni v okolí 15m.
Bavili se o tématu tykání vs. vykání. Jestli je blbé vykat ženám v přibližně stejném věku nebo kdy a kdo vlastně nabízí tykání.  Asi by se hodilo dát do placu pár pravidel, které Vám v tomto usnadní život, a taky sem dám pár postřehů z mého podnikání.
Tykání nabízí vždy společensky významnější osoba. Významnější osoba je buď starší, nebo vždy dáma či nadřízený. Vykání vnímám jako vyjádření respektu ke druhému. Nevím proč, ale v poslední době zaznamenávám, že když někomu začnu vykat, tak se ohradí, že není tak starý abych mu vykal. Dřív jsem se cítil trapně, ale dnes je mi jasné, že buď to může být dobrý „ice-break“ k nabídnutí tykání nebo jen ten dotyčný nezvládá určitá pravidla etikety.
Co můžu vzít za sebe, tak je to určité umění odhadnout situaci a taky, je to hodně o citu. Všem je asi jasné, že když je někdo na diskotéce s dvěma a půl promilemi v krvi a dojde k holce, tak jí asi nezačne vykat. No. I když teď nad tím tak přemýšlím, může to byt dobrá balící taktika. Příklad ze života, se kterým se asi každý setkal.  Jedete vlakem nebo autobusem a chcete si k někomu přisednout, vykáte mu, nebo mu tykáte? Jste v baru a za barem je mladá servírka přibližně ve vašem věku. Vykáte jí, nebo jí tykáte? Jste v cizím městě a jde po ulici pán o pár let starší, než jste vy. V mém případě kolem třicítky. Mám mu tykat nebo vykat?
Je to velmi jednoduché. Pokud se chcete vyhnout trapasu, tak určitě vykat. Dáváte tím najevo určitý respekt k osobě, kterou neznáte.  Čeho jsem byl kdysi dávno svědkem, bylo to, že jsem procházel tržnicí, kde své věci prodávali Vietnamci. Za jedním z nich došel takový ten švejkovský Čech s velkým břichem a flanelovou košilí (asi byl nadčasový a tušil, že za pár let to znova bude v módě) a říkal mu: “Za kolik máš tady ty tepláky?“ Odpověděl vietnamskou češtinou: “Tři sta padesát korun pane.“ „Hm to máš moc drahý.“ Odpověděl pán s břichem. Už v té době mě to tahalo za uši a to už je nějaký pátek. Silně pochybuju, že se oni dva natolik znali, že by si mohli tykat. Taky pochybuju, že když tento pán dojde do banky, tak paní na přepážce řekne:“ Tak mi dej nějaký ten běžný účet hele.“
Kdy nabízet tykání a kdy radši vykat? Z mé zkušenosti mladým lidem v mém věku na schůzkách raději tykám, je to pro mne příjemnější a taky víc to prohloubí vztah. Na druhou stranu, tím že si s někým tykám, ztrácím respekt. Jak jsem psal výše je to o citu kdy tykat a kdy vykat, protože tykáním něco získám, ale zároveň ztrácím. Získávám důvěru a líp se buduje vztah, byť třeba jen pracovní, ale na druhou stranu ztrácím ten respekt, pokoru a někdy i svým způsobem dohodovost.
Nechci se zbytečně moc rozepisovat, ale pokud by toto téma vás víc zaujalo, napište mi komentář a můžeme to v dalším článků více probrat. Napište mi, jak to vnímáte vy? Co si o tom myslíte?