Hybridní vztahy, aneb když to končí dřív, než to začne.

V dnešním článku se budu zaobírat tématem, který vědomě, nebo i nevědomě trápí hodně lidi v 21. století. Jsou to tzv. Hybridní vztahy! Co to je? Jak to vzniklo? Pokusím se vám níže popsat, co to hybridní vztah je, jak jemu předcházet a celkově jak z toho ven. 

Hybridní vztah, je můj název pro vztah, ve kterém někdy možná ani nevíte, že jste. Teď vám to možná nedává smysl, ale pokusím se to rozvést na fiktivním příkladu.

Máte kamaráda, se kterým se znáte řadu let. Bavíte se asi tak, jako s většinou kamarádů resp. známých. Pak se potkáte někde venku, na akci a dáte se do řeči. Na druhý den si napíšete pár zpráv nebo sms. Domluvíte se, že byste se mohli další týden vidět na kávě, nebo na drinku. Po dlouhé době, máte si osobně co říct, takže není problém. Po kávě zjistíte, že si vlastně, s kamarádem nějak víc rozumíte. Začnete se s ním častěji vídat, psát si, posílat si fotky, snapíky a všechny různorodé komunikační výdobytky 21. století. Po čase začnete spolu spát a začnete ho vnímat více jako partnera než kamaráda.

Jednoho dne jdete po městě a vidíte vašeho „partnera“ jak se intimně zbližuje s jinou ženou. V tuhle chvíli se vám hroutí svět a hledáte ta nejhnusnější slova na jeho konto.

Může to být i jiná situace. Například vám po půl roce napíše, že vlastně „uvidíme, jak to bude dál“, že to „nechává otevřené“ a další varianty. 
Co to znamená? Oba dva tento hybridní vztah brali jinak. Každý byl na jinačí vlně. Myslím, že tuhle situaci každý poznáme. Pokud ne z vlastní zkušenosti, tak minimálně máme kamaráda, který byl buď na jedné, nebo na druhé straně.

Proč to tak je? Proč vznikají hybridní vztahy? Víte? Odpověď je velmi jednoduchá, ale ne každý to zvládne. Už víte? Ano, je to KOMUNIKACE. To, že si každý den píšeme na fb, ještě neznamená, že umíme komunikovat. Upřímná komunikace, bez okolků, ale s citem a emocí je cesta, jak předcházet těmto hybridním vztahům. Lidé se dnes bojí mluvit o svých pocitech. Komentovat to, jak vnímají situace kolem sebe.

Proč? Někdo to prostě neumí a musí se to naučit, tak jako se člověk učí jíst, psát, počítat, nebo slušnému chování. Někdo to dělá záměrně, s úmyslem využít protějšek, jak k sexu, nebo jen k vyplnění volného času.

Upřímně si myslím, že je málo lidí, kteří vám řeknou jasně a přímo, jak to vidí a cítí. Mluvit o tom, je základ. Nebát se odmítnutí nebo nepochopení. Ruku na srdce. Chtěli byste být s partnerem, který s vámi neumí mluvit? Co horšího se může stát, že nebudete na stejné vlně?

Co je fér?

Na začátku „setkávání“ si naférovku vyjasnit, co od toho očekáváme. Zdá se vám to divné? Ne, není to divné, pokud se to vezme za správný konec. Je jasné, že na prvním rande neřeknete: „Hele Karle, chtěla bych dvě děti, barák, a aby si toleroval, že maminka k nám bude chodit v neděli na oběd, jdeš do toho?“ Na druhou stranu bych se nebál, po pár setkání, říct:“ Kájo, je mi s tebou dobře a myslím, že si docela rozumíme. Vnímáš to podobně?“ nebo něco v tom smyslu. Zdá se vám to archaické, že si v podstatě říkáte, od kdy jste „oficiálně“ spolu? Možná, si teď někteří vzpomenou na svá náctiletá léta, když jste si v parku pod pouličním osvětlením říkali:“ Budeme spolu chodit?“ Možná, jste se teď přichytli při tom, jak se usmíváte, ale je to způsob, jak těmto hybridním vztahům předcházet.

Můžete půl roku s někým randit, ale protějšek ani o tom neví, že to berete jako rande. Zbytečně pak člověk zabíjí čas něčím, co není. Hlavně žije v milné iluzi toho, že partner to cítí stejně, ale nikdy se na to nezeptá.

Nebojte se mluvit o svých pocitech a nedejte prostor druhým vám zlomit srdce.