RESPEKT #4 – Maminka

Nový díl z mini-série RESPEKT. Příznačně ho publikuji na den matek, tedy 14.5. 2017, protože tento díl je věnovaný mé mamince. Chtěl jsem ho publikovat již dříve, ale nevěděl jsem, jestli je to úplně vhodné, protože je zde napsaná část mého soukromí, ale myslím, že moje maminka si zaslouží RESPEKT.

Celá historie začala na počátku devadesátých let. Uznáni si zaslouží už za výkony, kdy se o mne starala, když jsem byl ještě malá, hodně malá halůzka! 😀 Už jen proto, že jsem jí musel být, doslova, na očích a to ve dne i v noci! Taková mámina sukně. Díky bohu, že mi to nevydrželo do dnešní doby, jako některým mým známým. Musela se mnou mít docela dobré nervy! A divím se, že mě nezabila. Ne každý by měl nervy na takové manýry, jako například když jsem se sebou v obchodě bouchl na zem a chtěl jsem nějakou věc. Jakoukoliv!

Jednou, když chtěl táta jít do mototechny, tak mu máma říkala, ať mě tam nebere, že si určitě něco vyberu! Na což taťka odvětil:“ Ale prosím tě, v mototechně? Jak by si tam mohl něco vybrat.“ Do deseti vteřin od vstupu byl slyšet řev a následně taťka se mnou vychází ven a já vítězoslavně držím v ruce lízátko, které měli u pokladny. Asi pro takové „hodné“ děti jako jsem byl já. 😀 Naštěstí, tato doba byla před cca 20 lety. Moje maminka byla a je pro mne hodně obětavá! Například tím, že když jsem chodil do školky, tak jednou mě musela nést na zádech. Bohužel (bohudík) už nevím proč, nebo kvůli čemu. Já bych sám sebe asi flákl. I když by to nejspíš nepomohlo a v dnešní době by někdo mohl na mě zavolat Džamilu :D. Teď, když tak nad tím přemýšlím, tak jsem asi pravý opak. Kdo mě zná, tak ví, že nejčastěji mě může potkat buď v obleku, nebo na kole.

Maminka při mě stála i v těžkých chvílích, které někdy byly na základce. Vždy jsem za ni mohl dojit a promluvit si. Máme dobrý vztah, možná proto obrečela dva roky, co jsem byl na střední škole mimo domov a jezdil jsem domu jen na víkend. Pak další dva roky si zvykla, že jsem pryč. Celkově to asi nesla to hůř než já, ale nikdy neřekla, abych šel jinam. Nikdy mě do vzdělání, co jsem chtěl dělat, nekecala. Někdy řekla svůj názor, ale hlavně mě podporovala. Teda, nejen maminka, ale i taťka. Myslím, že není moc lidí, kteří mají takové rodiče. Možná je právě ta rodičovská podpora, co nám pomohla, se rozvíjet společně se ségrou v tom co chceme dělat.  Vzpomínám si, když jsem odjížděl na intr a později na privát, tak mě vždy nachystala kopec jídla, abych náhodou neumřel, nebo nebyl hlady. Každý patek jsem přivezl ze školy špinavé prádlo a v neděli bylo vše připraveno. Díky mami!

Všechny zkoušky se mnou prožívala. První velká zkouška byla řidičská, kterou jsem úspěšně zvládl na první dobrou. Další větší zkouška byla maturita. Myslím, že mamča měla větší nervy než já. Naštěstí vše dopadlo tak jak mělo!  Na vysoké škole měla maminka se mnou zkouškové období. Každou zkoušku se mnou prožívala, nemohla kvůli tomu spát a když se nějaká nepovedla, tak mě utěšila. Prostě správná maminka:).

Myslím, že se jí moc ulevilo, když jsem dodělal výšku. Ostatně mě taky! Teď, když už jsem dospělý, tak stále jsem maminčin syn. Vždycky bude mít starost, jestli jsem v pořádku dojel, jestli jsem se teple oblékl atd. Je to normální. I když děti zatím nemám, tak si myslím, že nebudu jiný. Oba dva rodičové nás děti ve všem podporovali. Ať už ségru v malování nebo mě v podnikání. Vlastně ve všem, co jsme dělali. Za co si jich vážím nejvíc, tak nikdy nám direktivně neříkali, co máme dělat, nebo nedělat, jen nám řekli názor a nechali nám prostor se rozvíjet.

Maminka to se mnou měla těžké, tak se aspoň teď snažím jí to snažím vynahradit. Díky mami za to, že tě mám a že si tu se mnou. Mám Tě rád!

Věnováno mamince ke dni matek 14.5. 2017.

btw. Máma se nerada fotí, tak tu není žádná fotka no…